A proč vlastně ne?

12. září 2017 v 15:16 | Anie94 |  Téma týdne
Známe to určitě všichni. Jsou dny, kdy nakopat všechny lidi do zadku a odstěhovat se na jinou planetu je prostě málo. V takový dny na vás dolehnou všechny splíny světa - máte blbou práci, kde vás šéf zahlcuje zbytečnými a nesmyslnými úkoly a nutí vás pracovat přes čas, pohádali jste se s partnerem a celý svět se zahalil do nejčernější černé.

Takové dny jsem mívala přesně v období, kdy jsem svou práci v nenáviděné a nejmenované autobusové společnosti vystřídala za ještě horší práci v informační kanceláři, která pořádala procházky po Praze, různé výlety a letištní transfery, ubytování asi v 5 apartmánech v sousedním domě. Hned na úvod musím říct, že jsem nastupovala v květnu, jako náhrada za nějakou jinou pracovnici, která jim to odřekla (asi jsem si měla vzít příklad, a také odejít) a končila jsem k poslednímu lednu poté, co mi došla trpělivost.

Paní majitelka a zároveň hlavní šéfová této kanceláře mě ujistila, že si budu moci říct kdy a jak chci jít do práce, kolik hodin budu chtít v práci strávit, vzhledem k mému tehdy probíhajícímu bakalářskému studiu. Tehdy se paní šéfová jevila jako velice milá paní středního věku. Jak moc jsem se mýlila. Hned vzápětí začalo něco, co bych nazvala šikanou na pracovišti, nebo dokonce možná i bossingem. Můžu říct, že jsem se snažila svou práci dělat svědomitě a tak, jak jsem nejlépe dovedla, ale šéfové nic nebylo dobré - nikdy nebyli letáčky doplněné tak jak by si představovala, nikdy nebyli suvenýry vystavené tak jak bylo zvykem, nikdy nic nebylo v kalendáři napsané tak jak mělo. Každý den jsem měla na stole milion instrukcí, co je třeba udělat a co opravit, a to jsem si měla ještě plnit každodenní rutinní povinnosti s prací spojené. Nicméně zvykla si mi volat domu, i přes to, že jsem měla volno. Pokaždé když se něco ve firmě nepovedlo, mohla jsem za to já - a to i přesto, že jsem tehdy nebyla na směně, vyřizovala to kolegyně, atd. Bylo to úplně jedno, protože viníkem jsem byla já.

Jednoho pověstného lednového sychravého dne, kdy jsem měla na stole seznam úkolů dlouhý jak egyptský papyrus, a kdy jsem vzhledem k pracovním podmínkám a právě probíhajícímu zkouškovému období, ten pověstný pohár trpělivosti přetekl a já si řekla dost! Tohle nemám zapotřebí. Bylo to také umocněno tím, že ne rozhodně poprvé se stalo, že jsem potřebovala volno, tentokrát kvůli škole, a ona mi tam nacpala směnu s odůvodněním, že mojí kolegyni také začíná škola a že potřebuje aby tu někdo byl. Což mě v tuto chvíli, jak si jistě dokážete představit, vůbec, ale vůbec nezajímalo.

A tak jsem ve své pracovní době (samozřejmě po tom, co jsem měla svou práci hotovou), jsem si sedla k počítači a jala se prohledávat pracovní nabídky. Zaujal mě inzerát jedné společnosti, která nabízela práci v městském informačním centru. Inzerát mě zaujal, a tak jsem hned odeslala své CVčko. Neuplynulo ani pár dní, a už se mi z firmy ozval moc milý pán, a pozval mě na pohovor.

Pan vedoucí turistických služeb byl velice milý. Nebyl to ani pohovor, ale spíš takový rozhovor. Měla jsem pocit, jako bych si povídala se známým, kterého jsem dlouho neviděla. A já tu práci dostala! Následovala výpověď s nástup do nové práce.

Od té doby se můj život změnil. I já jsem se změnila. Můžu si napsat směny jak potřebuju, jsem obklopená bezvadnými lidmi co za mnou stojí a práci mám ráda - i když někdy turisté jsou otravní (o tom třeba někdy příště, co jsou turisté schopni vyplodit za dotazy).

A co z toho plyne? Když se vám naskytne nová příležitost a vy nejste se svým životem/vzhledem/zaměstnáním/partnerem spokojení, řekněte si "A vlastně proč ne?" a skočte do toho po hlavě, protože žijeme jen jednou a život je třeba si užívat, a ne jenom žít, protože nikdy nevíme, který den bude náš poslední. A pokud se Vám v práci nebude líbit, ještě pořád existuje tříměsíční zkušební doba, ve které si to můžete rozmyslet. Tak zdar lepším zítřkům. :-)
 

Sbor Chilburských dam

12. září 2017 v 11:40 | Anie94 |  Recenze

Autor: Jennifer Ryanová
Překlad: Eva Klimentová
Nakladatelství:Argo
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 389

Anotace:
Kniha Jennifer Ryanové je důmyslně konstruovaným románem s tajemstvím zasazeným do bouřlivého období 2. světové války, kdy na Británii útočilo německé letectvo. Autorka svůj čtivý příběh zasadila na anglický venkov, a prostřednictvím několika hlasů několika žen líčí střet tradičního života a velkých dějin. Román dovedně poskládala z dopisů a deníkových záznamů, které umocňují intimitu líčených příběhů, a okořenila jej vášnivými i osudovými střety postav, které musejí překonnávat válečné útrapy, předsudky i sociální přehrady.

"Dnes večer jsme na zkoušce zpívaly Jeruzalém ve zvlášť agresivním provedení ana konci už jsme se docela odvázaly, protože nás fakt dopálilo, že kvůli nacistům nemžeme zpívat ve Svatopavelské katedrále. Málem byste si pomysleli, že naše pestrá směsice dam je připravena popadnout kabelky a vyrazit na nepřítele. Má vůbec Hitler ponětí o síle a odhodlání třinácti rozohněných žen? Přinejmenším nikdy nebral v úvahu smrtonosný potenciál třípatrového stojanu na zákusky." (citát z knihy)

Stručný děj a popis knihy:
Kniha je napsaná formou dopisů a deníkových zápisů. Prolínají se zde osudy několika vesnických žen. Jedná se o sesterské duo Venetie a Kitty Withropových, dcer místního vysloužilého generála z první světové války, místní porodní báby slečny Paltryové, místní dobrovolnice a zdravotní sestry paní Tillingové. Děj autorka zasadila do Chilbury, což je vesnička na jihu Anglie, což je asi 3 hodiny západně od Londýna.
Děj se odehrává v období druhé světové války, kdy nacistická letadla útočí na Anglii. V knize se prolínají osudy věkově odlišných žen a popisují to, jak se na probíhající válku dívají mladé dívky a nebo starší ženy.
Kniha popisuje události ve vesnici - založení ryze ženského sboru, protože všichni muži odešli do války, záměna miminek, těhotenství a úmrtí při bombardování. Kniha krásně popisuje odlišný pohled na svět a válku věkově rozdílných skupin.

Můj komentář a hodnocení:

Kniha byla moc hezky napsaná. Ukazovala hezky jiný pohled žen na právě probíhající události během války. Ukazuje, jak válka lidi poznamená, i jakým způsobem jsou schopni se vyrovnávat s těžkým osudem. V knize bylo pár hezkých myšlenek, které stojí za to si zapamatovat. Toto bych zařadila do povinné četby a mezi bestsellery, tato kniha na to má, na rozdíl od mnohých jiných.

Doba čtení: 31.8. - 9.7.

Hodnocení: 4*

Kam dál

Reklama