Září 2017

Poslední aristokratka

27. září 2017 v 11:57 | Anie94 |  Recenze
Autor: Evžen Boček
Překlad: -
Nakladatelství: Druhé město
Rok vydání v ČR: 2012
Počet stran: 244

Anotace:
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou a dcerou Marií vrací do Čech aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku "zdědí" hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurekceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelá, upředl serii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má pouze za cíl pobavit čtenáře.

Stručný děj a popis knihy:
Hlavní vypravěčkou je Marie, dcera zchudlého šlechtice a američanky Vivien. Do jejich majetku byl navrácen hrad Kostka, kam se rodina přestěhovala z New Yorku. Spolu s hradem zdědili i místní personál - kuchařku Tichou, která věčně pije, kastelána Josefa, který nemá rád návštěvníky a zahradníka pana Spocka, který má chorobný strach z nemocí.
Marie si píše deník, ve kterém popisuje každodenní chod domácnosti, ve které dochází k mnoha vtipným situacím. Rodina nemá moc peněz a tak spolu s Miladou, která má zkušenosti s lákáním návštěvníků na hrady vymyslí strategii, jak přilákat návštěvníky na hrad Kostka. Tato situace vede k mnoha vtipným situacím......

Můj komentář a hodnocení:
Kniha se mi moc líbila. Byla to taková příjemná humorná oddechovka. Od této knihy nemůžete čekat velké literární dílo - nedozvíte se nic nového, ale pokud si chcete odpočinout od nějakých náročnějších autorů či náročnější četby je to pro vás to pravé. Moje nejoblíbenější postavou byl kastelán Josef, který nenávidí návštěvníky. Sice vím, že má kniha pokračování, ale i tak mohl být konec knihy zakončený lépe.

Doba čtení: 18. 9. 2017 - 23.9. 2017

Hodnocení: 4*

Útulek pro padlé ženy

27. září 2017 v 11:00 | Anie94 |  Recenze
Anglický název: The Whore´s Asylum
Autor: Katy Darbyová
Překlad: Petra Klůfová
Nakladatelství: Euromedia
Rok vydání v ČR: 2012
Počet stran: 445

Anotace:
Literární historický román z Anglie 19. století. Teolog Frazer a medik Chapman jsou nadaní studenti a oddaní přátelé. Jejich pouto přetrhne až Chapmanovo rozhodnutí propůjčit své lékařské znalosti osvětě mezi padlými ženami v útulku pro prostitutky. Útulek vede Diana Pelhamová, krásná a tajemná vdova, jejíž minulost je však plná šokujících tajemství. Kdysi stála modelem malíři, který později zemřel za tajemných okolností. A jak se zapletla s libertinem Vilmotem a jeho otřesně proslulým "pánským klubem"?

Stručný děj a popis knihy:
Kniha je sbírkou dopisů a zpovědí, které Edward, student teologie, nashromáždil, aby mohl převyprávět pravdiví příběh. Kniha ukazuje jak se pomluvy a historky mohou rozšířit rychlostí blesku, třeba i přes celou Anglii a viníka potrestat.
Tato kniha ukazuje jak v Anglii v 19. století fungovalo nejstarší povolání v těch nejzapadlejších částech Oxfordu. Celá kniha je vlastně zpovědí Edwarda, který byl donucen přihlížet smrti svých přátel, většinou za velmi tragických okolností.
Kniha začíná tím, že Edward právě pohřbil svého nejlepšího přítele Stephana a rozhodne se odvyprávět popravdě celý příběh aby odlehčil svému svědomí. Stephan a Edward se potkali jako spolubydlící v Oxfordu a mimořádně rychle si padli do oka. Stephan byl studentem medicíny, Edward byl studentem teologie. Jednoho dne se Stephan potkal s mladou vdovou Dianou, která mu nabídla práci v útulku pro padlé ženy. Stephan se rozhodne tuto nabídku přijmout. Postupně vyjde najevo, že Edward se s Dianou potkal již dříve, ale vystupovala pod několika různými jmény - Diana, Anna, Venuše. Edward se rozhodne, že Stephanovi poví o Dianině temné minulosti, i když mu to pravděpodobně zlomí srdce........
Můj komentář a hodnocení:
Kniha se mi příliš nelíbila. Čekala jsem od toho mnohem více, třeba to, že se víc bude popisovat život v Anglii v 19. století v prostředí ne příliš známém. Nebavilo mě rozpitvávání mezilidských vztahů, i když velice zajímavých a zajímavě propojených. I když vyprávění Edwarda bylo nudné. Chtělo by to nějaký větší dějový spád a podle mě i rozdělení knihy na několik částí, které vyprávějí odlišný pohled na danou problematiku postav, mi také nepřišlo příliš šťastné.

Doba čtení: 10.9. 2017 - 25.9. 2017

Hodnocení: 3*

A proč vlastně ne?

12. září 2017 v 15:16 | Anie94 |  Téma týdne
Známe to určitě všichni. Jsou dny, kdy nakopat všechny lidi do zadku a odstěhovat se na jinou planetu je prostě málo. V takový dny na vás dolehnou všechny splíny světa - máte blbou práci, kde vás šéf zahlcuje zbytečnými a nesmyslnými úkoly a nutí vás pracovat přes čas, pohádali jste se s partnerem a celý svět se zahalil do nejčernější černé.

Takové dny jsem mívala přesně v období, kdy jsem svou práci v nenáviděné a nejmenované autobusové společnosti vystřídala za ještě horší práci v informační kanceláři, která pořádala procházky po Praze, různé výlety a letištní transfery, ubytování asi v 5 apartmánech v sousedním domě. Hned na úvod musím říct, že jsem nastupovala v květnu, jako náhrada za nějakou jinou pracovnici, která jim to odřekla (asi jsem si měla vzít příklad, a také odejít) a končila jsem k poslednímu lednu poté, co mi došla trpělivost.

Paní majitelka a zároveň hlavní šéfová této kanceláře mě ujistila, že si budu moci říct kdy a jak chci jít do práce, kolik hodin budu chtít v práci strávit, vzhledem k mému tehdy probíhajícímu bakalářskému studiu. Tehdy se paní šéfová jevila jako velice milá paní středního věku. Jak moc jsem se mýlila. Hned vzápětí začalo něco, co bych nazvala šikanou na pracovišti, nebo dokonce možná i bossingem. Můžu říct, že jsem se snažila svou práci dělat svědomitě a tak, jak jsem nejlépe dovedla, ale šéfové nic nebylo dobré - nikdy nebyli letáčky doplněné tak jak by si představovala, nikdy nebyli suvenýry vystavené tak jak bylo zvykem, nikdy nic nebylo v kalendáři napsané tak jak mělo. Každý den jsem měla na stole milion instrukcí, co je třeba udělat a co opravit, a to jsem si měla ještě plnit každodenní rutinní povinnosti s prací spojené. Nicméně zvykla si mi volat domu, i přes to, že jsem měla volno. Pokaždé když se něco ve firmě nepovedlo, mohla jsem za to já - a to i přesto, že jsem tehdy nebyla na směně, vyřizovala to kolegyně, atd. Bylo to úplně jedno, protože viníkem jsem byla já.

Jednoho pověstného lednového sychravého dne, kdy jsem měla na stole seznam úkolů dlouhý jak egyptský papyrus, a kdy jsem vzhledem k pracovním podmínkám a právě probíhajícímu zkouškovému období, ten pověstný pohár trpělivosti přetekl a já si řekla dost! Tohle nemám zapotřebí. Bylo to také umocněno tím, že ne rozhodně poprvé se stalo, že jsem potřebovala volno, tentokrát kvůli škole, a ona mi tam nacpala směnu s odůvodněním, že mojí kolegyni také začíná škola a že potřebuje aby tu někdo byl. Což mě v tuto chvíli, jak si jistě dokážete představit, vůbec, ale vůbec nezajímalo.

A tak jsem ve své pracovní době (samozřejmě po tom, co jsem měla svou práci hotovou), jsem si sedla k počítači a jala se prohledávat pracovní nabídky. Zaujal mě inzerát jedné společnosti, která nabízela práci v městském informačním centru. Inzerát mě zaujal, a tak jsem hned odeslala své CVčko. Neuplynulo ani pár dní, a už se mi z firmy ozval moc milý pán, a pozval mě na pohovor.

Pan vedoucí turistických služeb byl velice milý. Nebyl to ani pohovor, ale spíš takový rozhovor. Měla jsem pocit, jako bych si povídala se známým, kterého jsem dlouho neviděla. A já tu práci dostala! Následovala výpověď s nástup do nové práce.

Od té doby se můj život změnil. I já jsem se změnila. Můžu si napsat směny jak potřebuju, jsem obklopená bezvadnými lidmi co za mnou stojí a práci mám ráda - i když někdy turisté jsou otravní (o tom třeba někdy příště, co jsou turisté schopni vyplodit za dotazy).

A co z toho plyne? Když se vám naskytne nová příležitost a vy nejste se svým životem/vzhledem/zaměstnáním/partnerem spokojení, řekněte si "A vlastně proč ne?" a skočte do toho po hlavě, protože žijeme jen jednou a život je třeba si užívat, a ne jenom žít, protože nikdy nevíme, který den bude náš poslední. A pokud se Vám v práci nebude líbit, ještě pořád existuje tříměsíční zkušební doba, ve které si to můžete rozmyslet. Tak zdar lepším zítřkům. :-)

Sbor Chilburských dam

12. září 2017 v 11:40 | Anie94 |  Recenze

Autor: Jennifer Ryanová
Překlad: Eva Klimentová
Nakladatelství:Argo
Rok vydání v ČR: 2017
Počet stran: 389

Anotace:
Kniha Jennifer Ryanové je důmyslně konstruovaným románem s tajemstvím zasazeným do bouřlivého období 2. světové války, kdy na Británii útočilo německé letectvo. Autorka svůj čtivý příběh zasadila na anglický venkov, a prostřednictvím několika hlasů několika žen líčí střet tradičního života a velkých dějin. Román dovedně poskládala z dopisů a deníkových záznamů, které umocňují intimitu líčených příběhů, a okořenila jej vášnivými i osudovými střety postav, které musejí překonnávat válečné útrapy, předsudky i sociální přehrady.

"Dnes večer jsme na zkoušce zpívaly Jeruzalém ve zvlášť agresivním provedení ana konci už jsme se docela odvázaly, protože nás fakt dopálilo, že kvůli nacistům nemžeme zpívat ve Svatopavelské katedrále. Málem byste si pomysleli, že naše pestrá směsice dam je připravena popadnout kabelky a vyrazit na nepřítele. Má vůbec Hitler ponětí o síle a odhodlání třinácti rozohněných žen? Přinejmenším nikdy nebral v úvahu smrtonosný potenciál třípatrového stojanu na zákusky." (citát z knihy)

Stručný děj a popis knihy:
Kniha je napsaná formou dopisů a deníkových zápisů. Prolínají se zde osudy několika vesnických žen. Jedná se o sesterské duo Venetie a Kitty Withropových, dcer místního vysloužilého generála z první světové války, místní porodní báby slečny Paltryové, místní dobrovolnice a zdravotní sestry paní Tillingové. Děj autorka zasadila do Chilbury, což je vesnička na jihu Anglie, což je asi 3 hodiny západně od Londýna.
Děj se odehrává v období druhé světové války, kdy nacistická letadla útočí na Anglii. V knize se prolínají osudy věkově odlišných žen a popisují to, jak se na probíhající válku dívají mladé dívky a nebo starší ženy.
Kniha popisuje události ve vesnici - založení ryze ženského sboru, protože všichni muži odešli do války, záměna miminek, těhotenství a úmrtí při bombardování. Kniha krásně popisuje odlišný pohled na svět a válku věkově rozdílných skupin.

Můj komentář a hodnocení:

Kniha byla moc hezky napsaná. Ukazovala hezky jiný pohled žen na právě probíhající události během války. Ukazuje, jak válka lidi poznamená, i jakým způsobem jsou schopni se vyrovnávat s těžkým osudem. V knize bylo pár hezkých myšlenek, které stojí za to si zapamatovat. Toto bych zařadila do povinné četby a mezi bestsellery, tato kniha na to má, na rozdíl od mnohých jiných.

Doba čtení: 31.8. - 9.7.

Hodnocení: 4*