A proč vlastně ne?

12. září 2017 v 15:16 | Anie94 |  Téma týdne
Známe to určitě všichni. Jsou dny, kdy nakopat všechny lidi do zadku a odstěhovat se na jinou planetu je prostě málo. V takový dny na vás dolehnou všechny splíny světa - máte blbou práci, kde vás šéf zahlcuje zbytečnými a nesmyslnými úkoly a nutí vás pracovat přes čas, pohádali jste se s partnerem a celý svět se zahalil do nejčernější černé.

Takové dny jsem mívala přesně v období, kdy jsem svou práci v nenáviděné a nejmenované autobusové společnosti vystřídala za ještě horší práci v informační kanceláři, která pořádala procházky po Praze, různé výlety a letištní transfery, ubytování asi v 5 apartmánech v sousedním domě. Hned na úvod musím říct, že jsem nastupovala v květnu, jako náhrada za nějakou jinou pracovnici, která jim to odřekla (asi jsem si měla vzít příklad, a také odejít) a končila jsem k poslednímu lednu poté, co mi došla trpělivost.

Paní majitelka a zároveň hlavní šéfová této kanceláře mě ujistila, že si budu moci říct kdy a jak chci jít do práce, kolik hodin budu chtít v práci strávit, vzhledem k mému tehdy probíhajícímu bakalářskému studiu. Tehdy se paní šéfová jevila jako velice milá paní středního věku. Jak moc jsem se mýlila. Hned vzápětí začalo něco, co bych nazvala šikanou na pracovišti, nebo dokonce možná i bossingem. Můžu říct, že jsem se snažila svou práci dělat svědomitě a tak, jak jsem nejlépe dovedla, ale šéfové nic nebylo dobré - nikdy nebyli letáčky doplněné tak jak by si představovala, nikdy nebyli suvenýry vystavené tak jak bylo zvykem, nikdy nic nebylo v kalendáři napsané tak jak mělo. Každý den jsem měla na stole milion instrukcí, co je třeba udělat a co opravit, a to jsem si měla ještě plnit každodenní rutinní povinnosti s prací spojené. Nicméně zvykla si mi volat domu, i přes to, že jsem měla volno. Pokaždé když se něco ve firmě nepovedlo, mohla jsem za to já - a to i přesto, že jsem tehdy nebyla na směně, vyřizovala to kolegyně, atd. Bylo to úplně jedno, protože viníkem jsem byla já.

Jednoho pověstného lednového sychravého dne, kdy jsem měla na stole seznam úkolů dlouhý jak egyptský papyrus, a kdy jsem vzhledem k pracovním podmínkám a právě probíhajícímu zkouškovému období, ten pověstný pohár trpělivosti přetekl a já si řekla dost! Tohle nemám zapotřebí. Bylo to také umocněno tím, že ne rozhodně poprvé se stalo, že jsem potřebovala volno, tentokrát kvůli škole, a ona mi tam nacpala směnu s odůvodněním, že mojí kolegyni také začíná škola a že potřebuje aby tu někdo byl. Což mě v tuto chvíli, jak si jistě dokážete představit, vůbec, ale vůbec nezajímalo.

A tak jsem ve své pracovní době (samozřejmě po tom, co jsem měla svou práci hotovou), jsem si sedla k počítači a jala se prohledávat pracovní nabídky. Zaujal mě inzerát jedné společnosti, která nabízela práci v městském informačním centru. Inzerát mě zaujal, a tak jsem hned odeslala své CVčko. Neuplynulo ani pár dní, a už se mi z firmy ozval moc milý pán, a pozval mě na pohovor.

Pan vedoucí turistických služeb byl velice milý. Nebyl to ani pohovor, ale spíš takový rozhovor. Měla jsem pocit, jako bych si povídala se známým, kterého jsem dlouho neviděla. A já tu práci dostala! Následovala výpověď s nástup do nové práce.

Od té doby se můj život změnil. I já jsem se změnila. Můžu si napsat směny jak potřebuju, jsem obklopená bezvadnými lidmi co za mnou stojí a práci mám ráda - i když někdy turisté jsou otravní (o tom třeba někdy příště, co jsou turisté schopni vyplodit za dotazy).

A co z toho plyne? Když se vám naskytne nová příležitost a vy nejste se svým životem/vzhledem/zaměstnáním/partnerem spokojení, řekněte si "A vlastně proč ne?" a skočte do toho po hlavě, protože žijeme jen jednou a život je třeba si užívat, a ne jenom žít, protože nikdy nevíme, který den bude náš poslední. A pokud se Vám v práci nebude líbit, ještě pořád existuje tříměsíční zkušební doba, ve které si to můžete rozmyslet. Tak zdar lepším zítřkům. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 12. září 2017 v 16:34 | Reagovat

Moc pěkný závěr, člověk se nemá jen bát udělat to správné rozhodnutí :-)

2 my-book-passion my-book-passion | 12. září 2017 v 17:11 | Reagovat

[1]: Přesně tak Ellis, už jsem se několikrát přesvědčila, že je nejlepší udělat (nebo naopak nedělat) přesně to, co tvé srdce cítí a k čemu tě nabádá intuice. To je totiž ten nejlepší a nejspolehlivější rádce při těžkých rozhodnutích. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama